Ahoj, nedávo jsem se v jednom článku zmínila, že mám od jedné hádky horší vztah s mamkou a dneska bych vám o tom chtěla napsat. Je to tak, že když píšu, utřídím si trochu myšlenky a i když už od toho dne uběhlo celkem dost času, rozhodla jsem se to sepsat...
Na začátek je asi nutné něco málo vám říct o mém vztahu s mamkou. Jsme si opravdu hodně blízké, jak tak pozoruju vztahy ostatních matek a dcer je to u nás až trochu neobvyklé. Povídáme si opravdu o všem a ona je člověk, který mi vždycky pomůže a poradí. Vlastně si rozumíme, protože máme dost často stejné názory a jsme si v některých ohledech i dost podobné.
Ale poslední dobou v našem vztahu nastala trhlina... A, možná už tušíte, je to kvůli KLUKOVI. Mamka zásadně nesouhlasí s tím, abychom si tolik psali a volali. A naprosto odsuzuje to, jakým způsobem naše konverzace probíhají... Já jsem k němu totiž dost otevřená, nebojíme se probírat i taková řekněme osobnější témata a to se mamce nelíbí... A hlavně jí strašně moc vadí, to co mi píše on, nebo celkově jak se ke mně chová, kvůli tomu že má holku. Přijde jí to vůči té holce strašně nefér... A víte co? Já ji chápu, taky bych to u své dcery neschvalovala a když budu teď naprosto upřímná vůči té holce to nefér rozhodně je. Ale i když todle všechno vím, nevím, co s tím mám dělat! Ona na mě dost tlačí, abych si s ním promluvila. A třeba, když jsme někdy šli ven, sice mě pustila, ale byla na mě strašně nepříjemná...
Jde o to, že se mezi náma objevila věc, na kterou máme najednou každá úplně jiný pohled a díky tomu cítím, že se ztrácí takové to souznění. Jsem s mamkou zvyklá probírat opravdu všechno a teď je tady najedou věc, ve které se naprosto rozcházíme...
Takový ten zlom, kdy jsem se přestala snažit vysvětlit mamce svoje pocity a to jak to vlastně všechno je, přišel o zimních prázdninách. Jak jsem vám už možná psala s KLUKEM jsem si o prázdninách psala a volala fakt strašně moc a dokonce jsme spolu jeden den byli na rybách :D Prostě to bylo strašně fajn až do středy, kdy mi napsal, že tam teďka pár dní nebude, protože k němu přijede jeho holka.... Už se to párkrát stalo i předtím a vždycky jsem z toho nebyla nadšená, ale tentokrá mě to strašně vzalo... No byla jsem prostě strašně nešťastná, protože jsem si najedou zase uvědomila, že takhle už to dlouho nevydržím...
Ten den jsem probrečela asi pět hodin a bylo mi fakt špatně. Mám z těch dnů v počítači dokumenty, které jsem si jen tak pro sebe psala... Nesmazala jsem je, ale číst už je nechci. Večer už jsem si řekla, že to sama nezvládnu a rozhodla se jít za mamkou, protože ta mi vždycky dokázala pomoct. A víte co? Mamka mi celou dobu říkala, že si za to můžu sama a že mě nehodlá litovat, protože jediného koho ona lituje je jeho holka. Oná má pravdu, říkala mi od začátku, že to není dobrý, ale v tu chvíli jsem prostě potřebovala podržet, potěšit, prostě podat pomocnou ruku. Nakonec jsem to ukončila, šla zase do svého pokoje a dostala se z toho sama. A od té doby se s ní o KLUKOVI skoro vůbec nebavím, je to takové trochu zakázané téma.
Mamčin přístup mě zklamal a řekla bych, že to mezi náma furt je, ty nevyříkané věci.... Ale na druhou stranu jsem zjistila, že podporu můžu čekat od jiného člověka, ve kterém bych ji upřímně řečeno nehledala. O tom napíšu třeba jindy, už takhle je ten článek strašně dlouhý a jestli jste dočetli až sem moc vám děkuju...
Ughghg.. Proč mají všichni mimo mě rodiče, kterým se můžou občas svěřit a bavit se s nima jako s kamarádama? Ale co.. Aspoň co znám z filmů - mamka má vždycky pravdu. Je naprosto normální, že tomu její dítě nevěří a tak se musí trochu spálit. A i když to tak někdy nevypadá, má Tě ráda a záleží jí na tobě. Na to nezapomínej ☺ Nevyříkané věci se časem vyříkají ;) S tím klukem sis to alespoň vyříkala, to je dobře ☺