Únor 2016

Z.M.A.T.E.K.

28. února 2016 v 15:45 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, já vím, jsem děsná, článek už nebyl víc jak týden a ani nezvládám číst vaše blogy. Je mi to fakt líto, ale mám pocit, že mám furt málo času a navíc je teďka všechno tak nějak zvláštní.

V pondělí mě totálně šokoval KLUK, nějak o tom nemám chuť psát, ale tak ve zkratce, napsal mi, že kdyby nebyl šťastně zadanej chtěl by holku jako jsem já a pokoušel by se mě sbalit.... Absolutně jsem nevěděla, jak na to reagovat a nechápu proč mi něco takového píše. V jednu zpávě mi napíše, jak je se svojí holkou šťastněj a pak zas, že neví co bude za rok... Prostě se v něm nevyznám a fakt nevím, co dělat. Teď jsem měla pocit, že to začínám zvládat, přestávala jsem o všem tolik přemýšlet a říkala si, že uvidím jak všechno ukáže čas... No a teď mi napsal něco takovýho a pak jsme si ještě volali a on mi říkal, jak strašně mě má rád a jak moc pro něj znamenám... A já jsem za to fakt hrozně moc šťastná, ale zároveň mě to strašně mate a vůbec nevím, co mám dělat. Navíc teďka začal psát i mojí kamarádce, teda jako čistě kamarádsky, ale stejně jsem z toho ještě víc zmatená a prostě mi to vadí...

Plus jsem se teďka začala dost hádat s mamkou, kvůli strašným blbostem, ale jsme na sebe fakt ošklivý... Ona mi vyčítá, že jsem strašně sobecká a nezajímám se o rodinu a tak. Je pravda, že s nima teďka trávím o dost méně času než dřív, ale tak to je asi normální, už nejsem úplně malá holčička... Tendle víkend jsem se snažila být fakt milá a být s nima víc, abych jí ukázala, že to není pravda...

Strašně mě štve škola, vůbec nemám chuť se učit a už mi to fakt leze na nervy! Totálně jsem podělala test z chemie a jsem z toho fakt smutná, protože jsem to uměla a byly to jen chyby z nepozornosti. Ale mám fakt chuť se na všechno vykašlat!
Abych nebyla tak negativní, tak jsem se tendle týden zas dívala třikrát na fotbal a fakt mě to začalo bavit :D Nechápu to, ale není to tak špatný, dřív jsem sledování sportu nechápala a přišlo mi to jako ztráta času, ale teď se do toho občas fakt dostanu a už se i celkem orientuju...

V pátek jsem byla na plese a teda strašně moc mě zklamala kapela, protože se na to vůbec nedalo tancovat, ale jinak to nebylo špatný. Poprvý jsem byla tak trochu opilá teda nepředstavujte si nic hroznýho, ale cítila jsem to a bylo to. Nevím, dřív jsem měla k alkoholu fakt odpor a teďka to nějak zmizelo. Rozhodně se neplánuju někdy nějak extrémně opíjet, i když jednou bych to vyzkoušet chtěla, ale trochu se napít mi už přestalo vadit....
Tak doufám, že se máte lépe než já a snad si teďka na blog udělám zase víc času...


Páteční ples

20. února 2016 v 15:29 | christine
Ahoj, přemýšlím, že tedy na blogu udělám tradici, vždycky když přijdu z plesu napíšu článek :D :D Jo jo, už je zase pozdě v noci nebo teda spíš hodně brzo ráno a já jsem právě přišla z plesu, hodila sprchu, udělala si borůvkový koktejl a jdu psát...


Popravdě řečeno dneska se mi na ples vůbec nechtělo, vlastně se mi nikdy nějak extra nechce, ale dneska to byl extrém... Odpoledne jsem si šla chvíli lehnout, protože tendle týden jsem spala fakt hodně málo, třikrát jsem se dívala na fotbal (jojo kvůli KLUKOVI :D :D) a prostě spánku mám fakt nedostatek. Proč se mi tam vlastně tak moc nechtělo? No měl tam být KLUK i se svojí holkou a z toho jsem pochopitelně moc radost neměla... No a pak ještě ten kluk z tanečních, kterého jsem odmítla... Ale šla jsem se třema super kamarádkama, takže jsem se rozhodla si to užít...

Co se týká KLUKA, tak jsem zvládla vidět ho s ní a nějak jsem se netrápila... Nevím, během tohodle týdne jsem se rozhodla a fakt se snažím se kvůli němu netrápit... Jsem strašně ráda, že ho znám a je to další člověk, na kterého se můžu obrátit (viz. zpráva: Kdybys někdy brečela, budu první kdo to bude vědět.) a abych potkala někoho s kým si až takhle rozumím, to se nestává každý den... Takže tomu dám čas a uvidíme jak se to vyvine... Pozdravili jsme se, pak jsme vedle sebe stáli při předtančení, takže jsme prohodili pár slov, jo abych nezapomněla málem mě shodil ze židle na které jsem stála, naschvál!! :D
No a já jsem pak skoro celý večer tancovala s jedním klukem, je to kamarád toho kluka z tanečních a chodí do tanečních taky, takže se známe, a říkejme mu třeba M. Je s ním fakt sranda a i když jsem šla na ples původně s holkama byla jsem většinou s ním... Po půlnočním překvapení, kdy na nás házeli popcorn, jsem šla na balkón a najednou přede mnou stál KLUK a začal mi vyndávat z vlasů ty kousky popcornu pak mi popřál dobrou noc a už jel domů. Vím, že je to blbost, ale fakt mě potěšilo, že se se mnou rozloučil...

Já jsem původně měla jet domů taky kolem té půlnoci, ale nakonec jsem tam zůstala až do půl druhé... Nevím jak bych popsala to jak se s M. cítím, je s ním fakt sranda a při tancování jsme dělali kraviny, ale pak přišel ploužák a to jsme tancovali hodně, hodně blízko u sebe a nějak mi to nevadilo... Domů mě měl odvézt taťka kamarádky, ale M. se nabídl, že mě doprovodí, takže jsme vyrazili... No cesta to byla zajímavá, ruku v ruce jsme šli prostředkem takové hlavnější silnice a strašně nás to bavilo, teda dokud naproti nám nevyjeli policajti.... Dělali jsme, jakože jen přecházíme a naštěstí nás nezastavili :D Trochu jsem se bála toho jak se rozloučíme, nevěděla jsem, co on od toho čeká, ale prostě nemám ve zvyku se líbat s klukama co znám tak strašně málo a jo měla jsem z toho prostě strach... Naštěstí se to vyřešílo tak nějak samo, řekl mi ať mu dám pusu na tvář pak jí dal on mně, objali jsme se a šel.... Myslím, že v tom ani jeden z nás nevidí nic víc, ale večer jsme si společně užili a já jsem ráda, že jsem ho víc poznala.

Ples jsem si opravdu užila, zase si parádně zatancovala, na ten minulý to teda nemá ten byl prostě legendární, ale jsem moc ráda, že jsem šla... Teď když jsem přišla domů, čekala tady na mě zpráva od KLUKA, že jsem skvělá... Udělal z toho teď takovou tradici, že mi to napíše každý večer, ale dneska jsem vůbec nepočítala, že by napsal, protože u něj je jeho holka... Takže mi to opravdu udělalo radost, že si vzpomněl a překvapilo mě to... No nic já se loučím a jdu spát, mějte se krásně a já se zas ozvu :)

Líčení jako povinnost?

17. února 2016 v 6:29 | christine |  Přemýšlím
Ahoj, dneska se s váma chci podělit o můj názor na líčení a budu moc ráda, když mi i vy ten svůj napíšete...

V kolika letech začít s malováním se? Je to vůbec potřeba? A co vlastně používat?


Upřímně řečeno je mi fakt jedno, kdy se kdo začal malovat... Přijde mi blbost od dvanácti používat make-up a zbytečně tím zatěžovat pokožku, ale když to ty holky baví, není to žádná tragédie a třeba je to časem přejde. Obecně nechápu používání make-upu na bezproblémovou pleť, vidím to jako zbytečné plýtvání časem, penězi a hlavně to asi není úplně nejlepší pro zdraví... Ale jasně, když máte s pletí problémy a je vám klidně deset, chápu, že to chcete nějak zakrýt a nevidím v tom nic špatného.

Co se týká ostatních líčidel, tak já svojí dceři řasenku ve dvanácti klidně dovolím, nevidím v tom problém. Mně třeba mamka do patnácti malování zakazovala a víte co jsem dělala? Malovala jsem si oči gelovkou! Tmavě modrou se třpytkama! Po celým víčku! Mluvím o pátý třídě, ale špatně je mi z toho ještě teď. Takže raději ať se moje dcera začne malovat brzo a koupím jí kvalitní produkty a poradím jí s tím, než aby vypadala jak šašek.

Já jsem se teda normální kosmetikou začala malovat v patnácti a to jen řasenku, postupem času to nějak přibývalo a v prváku jsem se malovala asi nejvíc, řasenka, stíny, rtěnka občas linky to byl tak nějak můj denní vzhled. Nemyslím si, že bych to nějak extra přeháněla i když ty rtěnky byly občas fakt výrazný, ale v té době se mi to líbilo a byla jsem s tím spokojená. A tak to podle mě má být! Nejlepší je, když jste spokojeny samy se sebou a nemusíte nějaké malování řešit, pokud se ale cítíte lépe namalované a nebo vás líčení jednoduše baví tak běžte do toho!

Já jsem se třeba teďka dostala do fáze, kdy se nejlíp cítím jen s trochou řasenky. A období, kdy jsem si nenamalovaná cítila divně a pomalu jsem se bez namalovaných očí nepoznávala, tak to už mám za sebou. A myslím, že takhle mi to chvíli vydrží, normální dny se budu kámošit jen s řasenkou a na nějaké akce se namaluju víc, když budu mít náladu a chuť. Hlavně se nikdy nechci dostat do fáze, kdy se budu malovat jen z povinnosti! Ale ta minuta při nandání řasenky mi fakt nevadí.

Jestli říkáte, že se malujete kvůli klukům tak se nad tím zamyslete, jestli to má cenu. Zrovna nedávno jsem to pobírala s KLUKEM a bylo mi řečeno, že malování vidí jako zbytečný. Hezká holka je hezká bez i make-upu a ošklivý to stejně nepomůže. Todle nejsou moje slova a neřekla bych to tak. Ale na druhou stranu vlastně je to pravda, když se někomu chcete líbit, tak se mu máte líbit přece vy a ne to jak se dokážete "vylepšit". Dále mi bylo řečeno, že líčení patří na ples, protože k šatům se to hodí a že je rád, že mě neznal v mém"rtěnkovém" období :D :D Ale když vás malování baví a připadáte si tak jistější, tak se rozhodně kvůli klukům malovat nepřestávejte. Je to váš obličej a vy si zvolíte, jak s ním budete zacházet.

Nejdůležitější je, abyste byly spokojeny samy se sebou ať už s leskem na rtech nebo bez něj! A každá z nás je hezká to je prostě fakt a jen my hledáme furt nějaké nedokonalosti, kterých si ostatní asi ani nevšímají.

Na závěr vám chci moc poděkovat za krásné komentáře, neměla jsem teďka moc čas a náladu projíždět ostatní blogy, za to se omlouvám, ale chci se Vaše články přečíst pořádně a ne jen z povinnosti! Takže se mějte parádně a ještě jednou moc děkuju :)

Mami?!

14. února 2016 v 11:02 | christine |  Přemýšlím
Ahoj, nedávo jsem se v jednom článku zmínila, že mám od jedné hádky horší vztah s mamkou a dneska bych vám o tom chtěla napsat. Je to tak, že když píšu, utřídím si trochu myšlenky a i když už od toho dne uběhlo celkem dost času, rozhodla jsem se to sepsat...
Na začátek je asi nutné něco málo vám říct o mém vztahu s mamkou. Jsme si opravdu hodně blízké, jak tak pozoruju vztahy ostatních matek a dcer je to u nás až trochu neobvyklé. Povídáme si opravdu o všem a ona je člověk, který mi vždycky pomůže a poradí. Vlastně si rozumíme, protože máme dost často stejné názory a jsme si v některých ohledech i dost podobné.

Ale poslední dobou v našem vztahu nastala trhlina... A, možná už tušíte, je to kvůli KLUKOVI. Mamka zásadně nesouhlasí s tím, abychom si tolik psali a volali. A naprosto odsuzuje to, jakým způsobem naše konverzace probíhají... Já jsem k němu totiž dost otevřená, nebojíme se probírat i taková řekněme osobnější témata a to se mamce nelíbí... A hlavně jí strašně moc vadí, to co mi píše on, nebo celkově jak se ke mně chová, kvůli tomu že má holku. Přijde jí to vůči té holce strašně nefér... A víte co? Já ji chápu, taky bych to u své dcery neschvalovala a když budu teď naprosto upřímná vůči té holce to nefér rozhodně je. Ale i když todle všechno vím, nevím, co s tím mám dělat! Ona na mě dost tlačí, abych si s ním promluvila. A třeba, když jsme někdy šli ven, sice mě pustila, ale byla na mě strašně nepříjemná...
Jde o to, že se mezi náma objevila věc, na kterou máme najednou každá úplně jiný pohled a díky tomu cítím, že se ztrácí takové to souznění. Jsem s mamkou zvyklá probírat opravdu všechno a teď je tady najedou věc, ve které se naprosto rozcházíme...

Takový ten zlom, kdy jsem se přestala snažit vysvětlit mamce svoje pocity a to jak to vlastně všechno je, přišel o zimních prázdninách. Jak jsem vám už možná psala s KLUKEM jsem si o prázdninách psala a volala fakt strašně moc a dokonce jsme spolu jeden den byli na rybách :D Prostě to bylo strašně fajn až do středy, kdy mi napsal, že tam teďka pár dní nebude, protože k němu přijede jeho holka.... Už se to párkrát stalo i předtím a vždycky jsem z toho nebyla nadšená, ale tentokrá mě to strašně vzalo... No byla jsem prostě strašně nešťastná, protože jsem si najedou zase uvědomila, že takhle už to dlouho nevydržím...
Ten den jsem probrečela asi pět hodin a bylo mi fakt špatně. Mám z těch dnů v počítači dokumenty, které jsem si jen tak pro sebe psala... Nesmazala jsem je, ale číst už je nechci. Večer už jsem si řekla, že to sama nezvládnu a rozhodla se jít za mamkou, protože ta mi vždycky dokázala pomoct. A víte co? Mamka mi celou dobu říkala, že si za to můžu sama a že mě nehodlá litovat, protože jediného koho ona lituje je jeho holka. Oná má pravdu, říkala mi od začátku, že to není dobrý, ale v tu chvíli jsem prostě potřebovala podržet, potěšit, prostě podat pomocnou ruku. Nakonec jsem to ukončila, šla zase do svého pokoje a dostala se z toho sama. A od té doby se s ní o KLUKOVI skoro vůbec nebavím, je to takové trochu zakázané téma.

Mamčin přístup mě zklamal a řekla bych, že to mezi náma furt je, ty nevyříkané věci.... Ale na druhou stranu jsem zjistila, že podporu můžu čekat od jiného člověka, ve kterém bych ji upřímně řečeno nehledala. O tom napíšu třeba jindy, už takhle je ten článek strašně dlouhý a jestli jste dočetli až sem moc vám děkuju...

Jarní prázdniny 2016: divadlo, odmítnutí a KLUK

11. února 2016 v 9:41 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, jsem tady zase s deníčkovým článkem, nějak jsem se potřebovala vypsat, co se v posledních dnech stalo, mám tendle týden prázdniny, takže mám v plánu vydat víc článků, ale uvidíme jak to všechno vyjde.
V neděli jsem byla u prarodičů a bylo to opravdu super, protože jsme si promítali fotky z taťkova dětství. No a málem bych zapomněla, že se za mnou po obědě stavil KLUK. Volal mi, jestli jsem doma, že jede ze zápasu tak že by se na chvilku stavil. Dali jsme si sraz na parkovišti blízko mého domu. Sedla jsem si k němu do auta a zase jsme si moc hezky popovídali. Nevím, ale když jsem s ním můžu být naprosto přirozená a nemám potřebu se před ním nějak přetvařovat. Můžem se bavit o vážnějších tématech a nebo jen tak blbne a děláme si ze sebe srandu... Je mi s ním strašně moc hezky a fakt bych se s ním chtěla vídat častěji.
Šla jsem spát až o půl čvrté, protože jsem se kvůli NĚMU dívala na super bowl (finále amerického fotbalu) no popravdě tendle sport mě nenadchl a moc tomu nerozumím, ale to mi bylo celkem jedno, nezůstala jsem vzhůru kvůli zápasu. Nedokoukala jsem to teda celý a konec jsem už skoro nevnímala, protože jsme si u toho volali, takže jsem se na to nesoustředila.... Ale co bylo super byla show o přestávce, byla jsem z toho opravdu nadšená jestli chcete podívejte se ZDE, určitě to stojí za to!


V pondělí jsem ale vstávala už v sedm hodin, protože jsme jeli lyžovat. No po třech a půl hodinách spánku jsem se trochu bála, abych neusla ve stoje, ale zmákla jsem to a bylo to skvělý. Když jsme přijeli, šla jsem si lehnout a spala až do oběda, stejně jsem byla ale furt unavená, takže jsem se rozhodla strávit skoro celý den v posteli. Několik hodin jsem si četla. Knížku vám můžu určitě doporučit, jmenuje se První a je to poslední díl z triologie a jako jeden z mála mě poslední díl nadchnul a nebyl oproti předešlým zklamání. Takže jsem se celý den válela v posteli, četla si a psala si s NÍM. Popravdě moc nechápu, jak je možné že si spolu stále máme co říct, protože hlavně teď o prázdninách si píšeme skoro celé dny a velkou část nocí, ale bylo to... Nevím, jak to popsat, ale mám pocit, že jsme si zas o něco bližší, kdybych měla vypsat kolik krásných zpráv mi za poslední dny napsal...


No a v pondělí večer, kdy už jsem byla opravdu hodně unavená, mi napsal jeden kluk z tanečních, jestli bych nešla někdy o prázkách ven. Víte, už to tuším celkem dlouhou dobu, že mě úplně jako kamarádku nebere, ale nějak jsem to nechtěla řešit. Každopádně na mě fakt dost tlačil, abych šla a nakonec mi i napsal, že mě má rád. Bylo to poprvé, kdy jsem někoho odmítala a měla jsem z toho opravdu špatný pocit, bylo mi ho líto. Ale já prostě nebudu začínat vztah s někým, s kým si nerozumím a nevidím v tom žádnou budoucnost jen abych někoho měla. Byl naštvaný a já s ním musím vydržet ještě čtyři taneční, ale bylo potřeba to vyřešit. Psala jsem to i KLUKOVI a ten mi řekl, že jsem se zachovala správně, když s ním být nechci je dobře, že jsem mu to dala vědět. Ale víte co mi ještě napsal? Že si musím uvědomit, že jsem holka, kterou chce každej kluk a je jen na mě kterého si vyberu já. Tadle zpráva mě celkem šokovala a měla jsem fakt chuť napsat, že já jsem si už vybrala, JEHO.


V úterý jsem vyrazila s kamarádkou do divadla na Romea a Julii, v divadle jsem nebyla už strašně dlouhou dobu a bylo to bezvadný. Julie tam sice běhala většinou polonahá a třikrát jsem si neuvěřitelně lekla, když stříleli, ale byl to krásný zážitek a rozhodně chci do divadla chodit častěji.

Mějte se krásně :)

Leden 2016

9. února 2016 v 9:42 | christine |  Jak jde čas
Ahoj, rozhodla jsem se udělat vždycky shrnutí uplynulého měsíce. Dozvíte se o tom co se mi v daný měsíc přihodila a třeba to jaký film, knížku, nebo hudbu jsem si oblíbila...
Musím říct, že leden pro mě byl poměrně rušný měsíc a přišlo mi, že trval opravdu dlouho.


5 NOVINEK:
1. Ve škole to bylo náročné, no znáte to samy, pololetí je skoro tady, takže si učitelé najednou vzpomenou, že máme málo známek. Zvládla jsem to asi celkem dobře, i když občas už jsem toho měla plné zuby, ale s vysvědčením jsem spokojená.

2. Začala jsem znovu chodit do tanečních, tentokrát už jsou to kurzy po pokročilé. Popravdě řečeno, vždycky se mi tam strašně nechce, ale nakonec je to většinou super.

3. V lednu jsem také navštívila dva maturitní plesy, byla to pro mě premiéra na žádném maturiťáku jsem zatím nebyla... První ples o kterém jsem vám ani nepsala se celkem povedl, i když teď už vím, že bych si ho užila o dost lépe. No a o tom druhém jste mohly číst ZDE. Pokud jste článek četly, víte, že jsem z něj přišla opravdu nadšená.

4. Co se týká sportu, tak jsem byla dvakrát lyžovat a obzvlášť to jedno lyžování jsem si moc užila a to i přes velký mráz. Dál jsem začala trochu cvičit, i když ne nějak pravidelně a byla jsem s taťkou běhat.

5. No a poslední ale nemálo důležitý bod je to, že jsem znovu zaktivovala blog. Jsem moc ráda, že jsem se takhle rozhodla a psát mě zatím moc baví, navíc jsem narazila hned na několik super blogerek a jejich blogy čtu moc a moc ráda.

FILM:
Navždy mladá
Trochu se stydím, protože jsem se kvůli seriálům na filmy skoro přestala dívat. Vlastně jsem viděla asi jen jeden a to Navždy mladá. Chystala jsem se na něj už dlouho a rozhodně mě nezklamal. Pokud máte rády romantické filmy a nebojíte se něčeho trochu jiného, určitě se na něj podívejte. Není to takový ten klasický romantický film, protože je tam trochu řekněme nadpřirozena, ale to tam je moc hezky zdůvodněno a to se mi na filmu moc líbilo.


KNIHA:
Každý den, každou hodinu
Ani knih jsem moc přečíst nezvládla. Ale zalíbila se mi knížka Každý den, každou hodinu. Je to romantický příběh, který se ale táhne skoro půl století. Z tédle knížky mi bylo opravdu smutno, protože je v ní vidět, jak dokáže být život krutý. A i když si myslíte, že jste našly tu spřízněnou duši a už nic nemůže ohrozit vaše štěstí, najednou se objeví něco, co celou situaci naprosto změní. Je tady taky vidět trochu jiný pohled na nevěru ačkoli nevěra je jedna z mála věcí, kterou bych asi nedokázala odpustit tady ji prostě odsoudit nedokážu....

HUDBA:
Popravdě řečeno hudbu do každého měsíce asi zahrnovat nebudu, protože ne každý měsíc mě něco zaujme... Ale za leden tady mám rozhodně Postmodern Jukebox, je to parta lidí, kteří přezpívávají písničky a jsou prostě naprosto úžasní (Děkuju, že jsi mi o nich řekla, jo vím, že to čteš! Pozor na přechodě!). Rozhodně se na ně podívejte!!

Můj rok 2015 ve fotkách

5. února 2016 v 21:43
Ahoj, dneska jsem se rozhodla ohlédnout se ještě trochu do minulosti a ukázat vám pár fotek z roku 2015. Jsou to fotky, které pro mě mají to kouzlo, že když se na ně podívám, vybavím si zážitky, které jsou s ní spojené. Jen vám ještě chci moc poděkovat za krásné komentáře u minulého článku, udělaly mi obrovskou radost :)

Konec ledna byl pro mě ve znamení lyžování. Jeli jsme se školou na lyžařský kurz do Krkonoš a strašně ráda bych si to zopakovala. Bylo to fyzicky hodně náročné, ještě se mi nestalo, že bych byla až takhle vyčerpaná, ale lyžování bylo úžasné.
Todle je jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Nejen kvůli tomu, že jsem poprvé ochutnala sushi, ale byl to strašně krásný den. S kamarádkama jsme koupily jídlo a šly si sednout za město. Pamatuju si, že to byl jeden z těch prvních teplejších dnů a já si ho moc užila.
Další fotka z jednoho krásného dne. Byla jsem u babičky a pak se šla jen tak sama projít. Je to fajn, občas vypadnout a jen se tak sama procházet přírodou.

Když jsem semka tuto fotku vkládala, rovnou jsem se smála :D Byly jsme u kamarádky a rozhodly se udělat smoothie, protože měla nový mixér... Ale on samozřejmě nefungoval, byly jsme fakt naštvaný, jak můžou prodávat věci, co se rozbijou ještě předtím než se vůbec zapnou. A pak jsme si všimly, že jsme zapomněly odstranit kryt na tom "noži" mixéru.... Posílám omluvu výrobci, mixér funguje a smoothie bylo moc dobré :D
Na tendle den si pamatuju, jak kdyby to bylo včera. Vím, že jsem byla strašně vystresovaná z písemky z fyziky a mamka mě se ségrama vytáhla ven za město a tam jsem na louce pletly věnečky. Bylo to moc pěkné odpoledne, protože jsem ho po dlouhé době strávila s rodinou.
Todle je snídaně, kterou nám připravila kamarádčina maminka, když jsme u ní jednou přespávaly. Myslím, že to byl jeden z nejhezčích dnů z května :)

Aspoň jednou se tady knížka musela objevit a eleanor a park je jedna z mých nejoblíbenějších za uplynulý rok. Taky si na tendle večer vzpomínám, po celém dni učení jsem si šla sednout s knížkou na zahradu a pak si šla zaběhat.
Školní výlet, kterého jsem se trochu bála, ale nakonec dopadl výborně. Tak nějak jsme se tam jako třída dali trošku víc dohromady.
První prázdninový víkend, na který strašně ráda vzpomínám. Kamarádka přišla ráno na snídani a já u ní pak přespala. Byly to takové ty první prázdninové dny, které jsem si moc užila.

Taky fotka z jednoho super prázdninovýho dne. Jeli jsme s rodinou koupat se k rybníku, pak na oběd do jedné restaurace a nakonec jsme se stavili na chalupě za babičkou a dědou.
A tady už je dovolená v Krkonoších. Vždycky jsem měla ráda přírodu, ale tendle rok jsem si o užila nějak víc... Byl to opravdu krásný týden.
Ještě jedna fotka z dovolené, todle místo mě naprosto ohrmilo, mělo takovou zvláštní atmosféru. Hned bych se tam vrátila!

Moje nejoblíbenější šaty. Ale kvůli tomu semka tendle obrázek nedávám, jela jsem s kamarádkou k lomu a ten den jsme si prostě naprosto užily. Už jen když vzpomínám na to, jak jsme ten lom hledaly, musím se smát.
Můj první větší cyklistický výlet. Todle je taky jeden z nejoblíbenějších dnů prázdnin, i když to bylo fakt náročné.
Poslední den prázdnin jsme se sešly s kamarádkama, šly jsme poprvé makronky a plánovaly útěk, protože jsme se prostě nechtěly vrátit do školy :D

Tendle podzim byl určitě nejzvláštnější část roku, měla jsem víc takový ty "přemýšlecí" nálady a i proto jsem začala běhat, abych si tak nějak utřídila myšlenky a odpočinula si od školy. Teď už mi to celkem chybí, ale v zimě prostě běhat nebudu, jak se znám určitě bych se někde přerazila :D
Na tendle den vzpomínám obzvlášť ráda! Jeli jsme s rodinou na výlet a byli po dlouhé době zase všichni pospolu. No a o krásné podzimní přírodě snad ani mluvit nemusím. Co už z tédle fotky nevyčtete, je to, že jsem ten den večer byla venku s KLUKEM a bylo to strašně fajn :)
A další podzimní výlet, na který jsme jely sice bez taťky, ale stejně se povedl. V Jinřichově Hradci se mi moc líbilo a určitě se tam v blízké době ještě podívám.

PLES a.k.a. jedna z nejkrásnějších nocí

1. února 2016 v 6:31 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, dneska to bude článek, který jsem napsala v neděli v noci, tak jen abyste se nedivily tomu začátku :)
Je něco před třetí ráno a já píšu článek. Ne nejsem blázen jen jsem se vrátila z plesu a chci vám o tom povyprávět, dokud jsou vzpomínky čerstvé... Byla jsem na maturáku KLUKA a popravdě jsem se tam vůbec netěšila, byla tam totiž samozřejmě i jeho holka a bála jsem se, jak budu zvládat pohled na něj, když bude s ní. Šla jsem tam s třema nejlepšíma kamarádkama, takže přinejmenším to bylo super.
Hned u vchodu jsme se potkali, jen jsme se pozdravili a usmáli se na sebe. Pak bylo šerpování, kde jen tak mimochodem s ní nastupoval jako že mají svatbu... Pak jsme se potkali znovu, já jsem vycházela ze záchodů a všimla jsem si ho, jak se tam baví s pár lidma, šla jsem prostě dál a najednu byl vedle mě, prohodili jsme jen pár slov, jak se mi tam líbí a tak a zase musel jít ale i to mi zlepšilo náladu, bylo to strašně milý a během toho rozhovru mě chytil kolem pasu... No prostě...asi chápete...


Ale rozhodla jsem se, že si to užiju i bez něj. S kamarádkama jsme tancovaly tak moc, že jsem chvilkama nemohla popadnout dech a neskutečně mě bolely nohy. Bylo to úžasné, chvíli na nic nemyslet a jen prostě tancovat, poskakovat, křičet, ječet, tleskat,.... Popravdě takhle jsem si zatancovala poprvé, nikdy jsem na to moc nebyla. Ten večer byl celkově takový trochu nový nebo jak to říct, už jen taková drobnost, že jsem tancovala a po skončení písničky jsem tleskala a najednou si všimla, že kluk vedle mě tleská jakoby pro mě nebo tak, jen jsme se na sebe usmáli, ani jsme se nedali do řeči, ale stejně to bylo milé. Někdy uprostřed už ani nevím kolikáté písničky kamarádka začala ječet, že je tam KLUK a najednou mě někde začal lechtat, strašně jsem zaječela a co myslíte? Jo byl to KLUK smál se a zase někam pospíchal. Pak jsem tancovala pár ploužáků s klukem se kterým se znám s tanečních, no on od toho očekává asi trochu víc, nevím... Ale chvilku jsme tancovali a bylo to vlastně celkem fajn.


No a když už bylo tak kolem jedné hodiny, my jsme s holkama zrovna odpočívaly všimla jsem si, že KLUK taky tancuje už trochu připitý, co si budem povídat. Jeho holka netancovala. Tak jsme se zvedly a šly tancovat blízko něj, pak jsme tam tak nějak tancovali pohromadě, on, já, jeho kamarádi a moje kamarádky, občas jsme se na sebe podívali a tancovali naproti sobě, ječeli skákali a tak. Ty chvíle bych vrátila, jednou do mě tak strčil, že jsem málem odlítla, jindy mě strčily kamarádky na něj, prostě bylo to celkem divoký. Najednou mě představil svému nejlepšímu kamarádovi. M. todle je Kristýna. Kristýno todle je M. Podali jsme si ruce usmáli se a on se pak najednou tak zarazil, podíval se na mě pak na KLUKA a říká: počkej to je TA Kristýna? Kluk se usmál a odpověděl, jojo to je TA Kristýna. Kamarád mi znovu podal ruku a říká tý jo rád tě poznávám, ahoj.... Takže jsem TA Kristýna, zajímalo by mě co to TA znamená :D

A poslední písnička byla Cesta, šly jsme zase s holkama tancovat a já se tam málem rozbrečela, ta písnička pro mě má takovej nějakej hlubší význam a hlavně KLUK tancoval se svojí holkou a na mě to zase všechno padlo. Byla jsem smutná, že budu odcházet zklamaná, ale nakonec to tak nebylo. Když jsme šly k šatnám najednou se tam objevil, sám. Šel za mnou a říká pokračujem do klubu. Říkala jsem že v žádném případě, jdu domů pěkně do postýlky tak se smál a říká mi, že žádný takový že jdu taky, tak jsem řekla, že fakt ne. Řekl, že děkuje, že jsem přišla na jeho ples a pak mě objal, pošeptal mi, že mi to sluší, řekli jsme si ahoj a šli... Kdybych se jen mohla vrátit do té chvíle, co mě objal...


Celkově večer byl úžasný, nikdy jsem nic takového nezažila. Ještě když jsem vycházela z budovy podržel mi dveře nějaký kluk a říká mi, chtěl jsem ti něco říct. A já no? No seš moc hezká, pokračuj v tom a dělej co tě baví..... Naprosto cizí kluk řekne něco takového a člověku to hned vytvoří úsměv na tváři....
Jen doufám, že takových večerů nebo spíš nocí bude víc. Byl to naprosto nový zážitek a já se ještě teď ráno, když dopisuju tendle článek usmívám a vybavuju si zpětně ty zážitky.