Leden 2016

Poslední lednové dny aneb mám se super

29. ledna 2016 v 22:48 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, nějak jsem teďka na blog neměla čas a hlavně náladu, tento týden... Chodím se na blog hlavně vypsat a tendle týden byl fakt super, takže jsem si spíš užívala reálného světa...
V pondělí jsem měla opravdu úžasnou náladu, ne opravdu to není ironické... Ve škole jsem se potkala s KLUKEM, vracel mi učebnici a přivezl mi nějakou dobrotu ze zahraničí, kde předešlý týden byl. Teda bylo to celkem trapný asi jsem mu i zapomněla poděkovat, protože jsem byla překvapená, ale nevadí :D A potom jsme si celé odpoledne až do noci psali. Nevím, bylo to jiné než normálně, už jen to že naše konverzace začla "Ahoj zlatíčko" mě trochu překvapilo a celkově to bylo takový nevím, jak to popsat, sladký... Každopádně jsem se cítila bezvadně, dokonce jsem i cvičila a bavilo a šlo mi to víc jak normálně.


V úterý jsem po škole měla ještě kvartet, kam většinou chodím nerada, ale tentokrát to bylo fakt super... S holkama jsme si popovídaly a byla tam taková fajn atmosféra. Ale když jsem přišla domů, najednou jsem byla strašně naštvaná a prostě se necítila ve své kůži, možná to bylo kvůli tomu, že KLUK tak dlouho nepsal... Nevím, každopádně večer nakonec dopadl super, psali jsme si zase až do noci a já usínala s krásným pocitem, protože mi napsal strašně milou zprávu na dobrou noc.
Středa byla ve znamení tanečních a tentokrát jsem si to opravdu užila. Moc mě to bavilo, šlo mi to lépe než minule a celkově jsem přišla domů moc spokojená. Ale nakonec večer tak hezký nebyl, mamka vyváděla, že jsem strašně dlouho vzhůru, takže mi vypla wifinu. Mrzelo mě to, protože jsem si psala s KLUKEM a stejně jsem nemohla usnout.


No a čtvrtek byl zase hodně zajímavý den, na který jen tak nezapomenu. Začalo to tím, že se na naší škole byla taková celkem slavnostní akce, takže jsem tam pomáhala. Byl tam náhodou i KLUK, takže byl čas si i chvíli popovídat a bylo to fajn být tři hodiny ve stejné místnosti, občas jsme se na sebe jen tak koukli, usmáli se... No prostě to bylo parádní, i když se tam pár chybiček našlo, furt nás fotili a pak mi najedu učitelka dala slovo abych řekla něco o nějakém přístroji před asi dvaceti lidma. Vůbec jsem na to nebyla připravená, takže jsem tam jen něco vykoktala. Teda tak mi to připadalo, ale prý o nebylo tak hrozný a řekla jsem to dobře, tak nevím :D
Vysvědčení dopadlo... No sama tomu nevěřím, ale mám jen jednu dvojku! Nechápu to, čekala jsem jich víc ale učitelé se očividně zbláznili. Nestěžuju si, jsem nadšená. Dvojku mám z matiky, vycházelo mi to tak nějak mezi a učitel mi řekl, že mi teďka dá dvojku, aby mi mohl další pololetí přilepšit :)


Odpoledně jsem byla v knihovně a pak nakupovat s kamarádkou. Večer jsme si šly sednout do jedné kavárny a takhle hezky jsme si už dlouho nepopovídaly. Každé z vás bych přála takovouhle kamarádku, protože dokáže vyslechnout, poradit a je prostě úžasná! Jen doufám, že jí to jednoho dne aspoň trochu oplatím. Po příchodu domů jsem měla asi dvouhodinový rozhovor s mamkou. Nemáme teďka zrovna ideální vztah, proč to vám v nějakém budoucím článku napíšu, mám pocit, že už ho mám i napsaný... No každopádně to bylo dobře, že jsme si takhle popovídaly a některé věci si vyříkaly. Pokud vás zajímá na jaké téma náš rozhovor byl, tak to bylo hlavně o KLUKOVI... Vlastně všechno v mém životě se motá tak nějak kolem něj :D Ty dvě hodiny, co jsem si s mamkou povídala, jsem skoro celé probrečela. Ale překvapivě jsem usínala s úsměvem. Už asi tušíte proč a ano psala jsem si do pozdních hodin s KLUKEM a bylo to jako skoro vždycky super :)

Tak todle by bylo zas pár dní z mého života, musím říct, že jsem si každý z těchto dnů moc užila a kdybych mohla klidně bych si je zopakovala.
Jak se máte vy?

Únava, rozchod a zase škola!

24. ledna 2016 v 12:46 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, nejdřív ze všeho vám chci moc poděkovat za komentáře u článku o KLUKOVI, moc si vážím toho, že si uděláte čas a napíšete svůj názor. A pak ještě za rady u minulého článku, už jsem napsala e-mail Standovi, tak počkám, co mi odpoví. Zatím to nějak zkusím udělat, někdy mi článek vyjde celý, ne vždycky tam část chybí... Vaše komentáře mi dělají obrovskou radost. Děkuju moc!
Dnešní článek bude o uplynulém týdnu, popravdě vůbec nevím, jak se mi to povede... Už jsem ho totiž psala jednou, ale bylo to jen takové vyjmenování, co jsem dělala a takhle nechci, aby moje články vypadaly.
Popravdě už té školy mám plné zuby, takže jsem jen v pondělí napsala test z angličtiny, v úterý čtvrtletku z matiky a pak se na to fakt už vykašlala... Žádné písemky jsme už nepsali a předpokládala jsem, že učitelé budou i natolik normální a nebudou zkoušet. Trochu se bojím dalšího pololetí, protože mám teďka k učení strašnu nechuť... Nejraději bych se na všechno vykašlala!


TEN kluk byl na výměnném pobytu a ještě k tomu se mu rozbil mobil, takže jsme si ze začátku týdne psali fakt málo a možná i proto jsem neměla zrovna nejlepší náladu. Třeba v pondělí jsem si místo učení se na čtvrtletku šla lehnout a jen tak přemýšlela a nakonec teda i málem usla.
Ve středu jsem nebyla ve škole, ale jeli jsme do Brna k doktorce... Celkově tendle den byl fajn, protože jsem po dlouhé době strávila delší čas s rodinou, hlavně s mamkou jsme si zase popovídaly. Mám na ni teďka o dost míň času a mrzí mne to. A vím, že ji taky. Ale trochu jsem se od ní odtáhla v posledních týdnech, hlavně kvůli jedné hádce o vánočních prázdninách, o které vám snad někdy napíšu. Ale když vás nepodrží člověk, kterému opravdu důvěřujete, je to zklamání.

Ve čtvrtek jsem měla taneční a tendle týden to byl fakt děs. Nešlo mi to, štval mě kluk se kterým tancuju a prostě jsem celkově neměla náladu být obklopená lidma. Asi to na mně bylo i dost vidět, snažila jsem se nebýt nepříjemná, ale občas to nešlo. Když jsem přišla večer domů měla jsem náladu snad ještě horší a nezlepšila ji ani taťkova výborná avokádová pomazánka :D :D Ale nakonec byl večer parádní, napsal KLUK a po dlouhé době jsme si psali zase až do noci. Bylo to tak trochu zvláštní, v jednu chvíli napsal, že se mu fakt líbím. Kdybyste mě viděly :D Vůbec jsem nevěděla co na to mám napsat a na jednu stranu mi o udělalo šílenou radost na stranu druhou vím, že by mi todle zadaný kluk psát neměl...

No a pátek byl neuvěřitelně dlouhej a nabitej den. Ve škole se nic mimořádného nedělo, ale jakmile jsem přišla domů, za chvíli zvonila kamarádka, právě se s ní rozešel kluk a byla z toho fakt špatná. Já absolutně nevím, jak utěšovat lidi!! Ale nakonec jsem to nějak zvládla... Víte, ona má dost nízké sebevědomí, i když se to snaží zakrýt a bojím se, aby ji todle nějak víc nepoznamenalo. I když jejich vztahu je upřímně stejně nerozuměla a v mnoha věcech jsem s tím, jak probíhal, nesouhlasila. Když odešla, přišly kamarádky ze základky a chvíli u mě byly. Snažily jsme si trochu naplánovat léto, bylo by fajn, kdybychom měly brigády tak nějak ve stejný čas... No uvidíme. Večer jsem pak jela s rodinou lyžovat, bylo to strašně super, ale byla mi neuvěřitelná zima! Spát jsem šla až někdy kolem druhé hodiny, psala jsem si s KLUKEM a bylo to jako vlastně skoro vždycky super. Ještě jsem během večera napsala hned několik povzbuzujích zpráv kamarádce, psala mi, že jsem jí fakt pomohla, tak snad bude všechno dobrý....
Tak se mějte krásně a já se snad v blízké době ozvu :)

Už čtvrt roku mám pomotanou hlavu!

21. ledna 2016 v 12:16 | christine |  Přemýšlím
Ahoj, dneska jsem se rozhodla napsat takový trochu řekněme speciální článek. Právě dneska totiž znám jednoho kluka čtvrt roku. Nevím, jestli je to hodně nebo málo, ale popravdě řečeno si nedokážu svůj život bez něj představit... Jestli teďka čekáte nějakou love story tak vás musím trochu zklamat. Jsme pořád kamarádi, on má už pěkně dlouhou dobu holku. Ale píšeme si a voláme skoro každý den, byli jsme párkrát venku a tak. Víte, jedna z věcí, které jsem se v životě chtěla vyhnout, byla připlést se někomu do vztahu. A teď jsem v tom až po uši. Asi se teďka moc neorientujete, říkáte s bože tak jsou kamarádi a ona z toho dělá něco víc. Ale to jak se ke mně chová, co mi píše prostě kamarádský není, je tam něco špatně. No špatně asi není správné slovo, ale kdybych vám dala přečíst nějakou naší konverzaci, pochopily byste, jak to myslím. A to není jen můj dojem...
Ale teď už opravdu k tématu tohodle článku, nedávno jsem vzpomínala, na to jak jsme se seznámili.... A dneska bych vám o tom chtěla napsat. Tak se pohodlně usaďte a pohádka může začít :D


Jeli jsme se školou na takovou přednášku do Brna, jen pár lidí z naší školy. Moc se mi tam nechtělo, protože se mnou měla jet ještě spolužačka, která to nakonec zrušila, tím pádem jsem tam nikoho neznala a já se s cizíma lidma seznamuju opravdu těžko. Ale víte co? Kdyby tam ta spolužačka jela, nejspíš bychom se nikdy nezačali bavit.
Všimla jsem si ho ještě před nástupem do autobusu, ale na první pohled mi byl celkem nesympatický, strašně suverénně se bavil s učitelkama a prostě mi nějak nesedl.
O přednášce vám asi ani psát nebudu, bylo to zajímavé, ale o tom tendle článek není. Když jsme potom vycházeli z budovy nějak jsem se začala bavit s učitelkou a on se k nám přidal. Pak jen vím, že mi dal přednost na chodníku a v tu chvíli jsem si ho tak nějak víc všimla, v tramvaji (nebo teda šalině) ztratil rovnováhu a málem na mě spadl, ještě jsme se tam nějak společně s děckama bavili... Pak jsme měli rozchod a oba dva jsme na místo srazu přišli dřív, on se se mnou začal bavit, už si moc nevzpomínám o čem, ale myslím, že mi říkal něco o tom jak byl v New Yorku. Ale zpětně mi pak psal, že jsem vypadala opuštěná. No a nakonec jsme spolu seděli na zpáteční cestě v buse a celou cestu si povídali.


Musím se vám přiznat, že jsem si ho doma hned našla na facebooku. Bylo to trochu zklamání, když jsem zjistila, že má holku, ale hned jsem na to tak nějak zapomněla. Jo a nepřidala jsem si ho, přišlo mi to blbý. Ale večer mi přišla žádost o přátelství a chvilku jsme si psali... Dneska by mě fakt zajímalo o čem, ale máme napsáno asi 20 tisíc zpráv, takže najít začátek by asi dost trvalo. Ve zbytku týdne jsme si už nepsali a já na něj popravdě řečeno zapomněla. O to větší bylo moje překvapení, když mi napsal v sobotu večer. No a nějak se to zvrtlo a naše konverzace trvala až do půl druhý....
Od té doby si píšeme každý den a od vánočních prázdnin si i voláme. A já... já prostě nevím co mám dělat. Vím, že todle není správné, že kdyby si můj imaginární kluk takhle psal s jinou holkou nechtěla bych to, ale nedokážu si pomoct. Protože je mi s ním fakt strašně hezky.
Vlastně ani nevím, proč tendle článek píšu. Neočekávám od vás radu, protože poradit mi nedokáží ani lidi kolem mě, kteří o tom ví o dost víc než zatím vy. Prostě jsem si chtěla tak nějak zavzpomínat a rovnou to i sepsala....

Můj rok 2015

19. ledna 2016 v 7:23 | christine |  Jak jde čas
Ahoj, tendle článek je trochu opožděný, ale chtěla jsem ho napsat. Jaký byl rok 2015? Popravdě řečeno pro mě tento rok nebyl nějak zlomový, to byl spíš 2014. Ale přesto se tady pár důležitých událostí našlo, tak jestli máte chuť, tady jsou...

V lednu jsem byla se školou na lyžáku. Když se na to zpětně dívám, byl to opravdu super týden, kdy jsem si opravdu odpočinula od školy. No a pak bylo vysvědčení, které bylo pro mě opravdu hodně tvrdě vybojované, nakonec mi samé jedničky "pokazila" jen dvojka z fyziky.
V únoru byla jedinou mojí záchranou myslím že angína, kterou jsem dostala. Řeknu vám, že dva dny mi bylo špatně, jak ještě nikdy, ale když zabrali antibiotika, bylo to nakonec super, protože jsem vypadla od stresu ve škole :)
Z jara si toho moc nepamatuju popravdě. Bylo pár super akcí s kamarádkama, vyzkoušely jsme sushi a na přespávačku s nejlepší snídaní nejde zapomenout. Školní výlet dopadl překvapivě dobře. Celkem jsem se toho bála, ale nakonec jsme skoro celou dobu hráli volejbal a celkově si to jako třída užili.
Pak přišlo další vysvědčení, kde přibyla dvojka z němčiny a pak konečně prázdniny. Začala jsem chodit na brigádu do prádelny. Něco vám řeknu, to že ta práce byla fakt náročná bych zvládla. Ale strašně mě to vyčerpávalo psychicky, dělat tu samou věc furt a furt dokola, je prostě šílený! Takže prvních čtrnáct dní o prázdninách bylo ve jménu brigád. Nevzpomínám na to moc ráda, ale první prázdninový víkend byl úžasný. Byla jsem celou dobu s kamarádkou, přespaly jsme jednou u nás ve stanu a další noc u ní. Tendle rok jsem si užila dovolenou, jak ještě nikdy. Jeli jsme na Šumavu a já tam myslela jen na to, jak je to tam krásné a co si dám k jídlu. Ale po návratu, což bylo někdy na začátku srpna, jsem začala mít zase strach ze školy. Chápete to? Měsíc volna přede mnou a já se stresuju! Ale i v srpnu bylo hodně krásných dnů...
A teď zase začátek školy. A popravdě? Todle období si vůbec nepamatuju. Vím, že jsem druhý týden v září byl a na prvních tanečních, celkově mě to nakonec bavilo, ale občas jsem s tím chtěla už fakt seknout. No a 21. září jsem jela do Brna se školou a tam jsem potka jednoho kluka. Zatím o něm moc nevíte, časem vám o něm povím víc. Ale od té doby začal můj neustálý nedostatek spánku. Protože si píšem a voláme do noci... Vlastně od té doby se všechno točí kolem něj, kdybych měla vypsat nejhezčí zážitky z podzimu bude to čas co jsem strávila s ním. Ale vlastně i kdybych měla vypsat ty nejhorší chvíle, bylo by to kvůli němu.
Na podzim jsem začala občas běhat a v listopadu jsem měla Věneček, na který teda nějak ráda nevzpomínám popravdě... Prosinec jsem zasvětila škole, ale prázdniny byly opravdu úžasné :) Jo bylo to hlavně kvůli němu, protože jsme si začali volat a já byla vzhůru třeba do čtyř do rána.... A jeden den jsme spolu jeli na ryby, to je vůbec jeden z mých nejoblíbenějších dnů za poslední dobu, ale o tom vám napíšu třeba jindy :)

Silvestr jsem oslavila s kamarádkou, teda byla to spíš taková klasická holčičí přespávačka než oslava...
A já jen doufám, že 2016 bude lepší, strašně moc bych ve svém životě potřebovala změnu, myslím k lepšímu samozřejmě :) Rozhodně mě jedna změna čeká, tendle rok mi totiž bude osmnáct... Tak uvidíme.
Já vám opožděně přeju, ať je pro vás 2016 přesně ten rok co chcete aby byl :)
Držím nám všem palce :)

15.-17. ledna: kamarádky, lyžování a samozřejmě škola

17. ledna 2016 v 19:50 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, je neděle večer a já jsem právě asi hodinu dělala úkol do němčiny, ještě furt ho nemám hotový, ale rozhodla jsem se zatím napsat článek, protože mě to už fakt nebaví. Bude to opět deníček, protože mě to strašně chytlo je psát, ale nebojte, mám už připravené i jiné články :)
Začnu pátkem, který pro mě nezačal zrovna nejlíp. Měla jsem mít jako každý pátek sraz s TÍM klukem o kterém vám furt píšu :D, vždycky se sejdeme trochu dřív před školou a jdem do bufetu na snídani. Ale napsal mi smsku, že se omlouvá, ale že nemůže dorazit, protože se mu porouchalo auto, takže musí jet busem a nestihne ani první hodinu. Jasně, nemohl za to, ale stejně jsem z toho nebyla nadšená...
Písemku z práva jsem napsala, myslím, dobře. Rozdávali nám testy z matiky a fyziky, které dopadly lépe než jsem očekávala. Chápete to? JÁ možná budu mít jedničku z fyziky na vysvědčení! A to jsem se minulý rok bála, že budu propadat :D


Po obědě jsem šla domů s kamarádkou, která se mi strašně potřebovala s něčím svěřit. Znáte to? Když víte, že toho člověka musíte vyslechnout, ale stejně nevíte, co mu máte říct a přitom na něj ani nemáte čas... Byla to celkem blbá situace, protože mě šla vyprovodit až domů, já jsem měla za dvacet minut sraz s jinou kamarádkou a ještě jsem si nutně musela dát kafe a ona jen povídala a povídala. Nakonec jsem to tak nějak ukončila, neměla jsem z toho dobrý pocit, ale bez kofeinu bych fakt nevydržela. Takže jsem přilítla domů, vypila kávu a rovnou běžela na sraz s dvěma řekněme nejlepšíma kamarádkama. S holkama to bylo fajn, dlouho jsme se takhle všechny tři neviděly, takže to bylo samé povídání a povídání. Já jsem je asi na hodinku opustila, protože jsem šla na promítání fotek z jedné kulturní akce, co se koná u nás ve městě. Domů jsem přišla něco kolem půl desátý a v jedenáct jsem už spala. Byla jsem fakt mega unavená, protože jsem celý týden chodila spát fakt pozdě.


V sobotu jsem byla nucena vstát už v sedm hodin (to by se mělo zakázat), protože jsme jeli s rodinou lyžovat, měla jsem celkem strach, protože jsem na lyžích tudle zimu ještě nestála, ale bylo to super. Odpoledne jsme jeli ke známím, mají dceru v mém věku, se kterou jsem si nikdy nějak extra nerozuměla, ale tentokrát to bylo fakt fajn. Jen tak mimochodem zkusila mi nakulmovat vlasy a i mně, které vlny spadnou po půl hodině, to vydrželo až do teďka. Až budu mít nějaké penize navíc, kupuju kvalitní kulmu.


No a po příjezdu domů jsem se pustila do projektu, který dělám do zeměpisu. Mám totiž opět nerozhodně a učitelka řekla, že si máme vybrat nějaké téma z průmyslu či dopravy a udělat na to projekt. Fakt jsem nevěděla o čem mám psát, ale nakonec jsem si vybrala Černobyl. A řeknu vám, strašně mě to baví dělat, hledat si informace, obrázky a tak... A fakt hodně si z toho pamatuju, víc jak kdybych se to učila na písemku. Bylo by super, kdybychom místo neustálého učení se věcí nazpaměť dělali projekty, člověka to o dost víc baví a i si to zapamatuje. Jen teda nevím, kdy to dodělám, ale snad to nějak zvládnu.


No a na neděli už moc zajímavého nebylo. Taky milujete víkendová rána? Já jsem si po dlouhé době četla, prostě pohodička. A ve zbytku dne jsem se učila, nebo teda spíš jsem se o to snažila, ale mám pocit, že neumím vůbec nic a ještě toho musím strašně moc dodělat.
Takže se loučím a přeju hodně síly do dalšího týdne.

Vzpomínka na začátek týdne

15. ledna 2016 v 15:32 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, doufám, že už si užíváte páteční odpoledne a těšíte se na víkend. Já plánuju jet na návštěvu a pak se učit matiku :( Ale určitě si najdu čas si konečně odpočinout a třeba si i něco přečíst. Dneska jsem psala zase deníčkový článek, ale je už z pondělí... Našla jsem v počítači dokument právě z pondělí, doplnila pár řádků na vysvětlenou a je z toho článek. Zase taková směska všech možných myšlenek...

Tak jo měla bych se učit, hrát na flétnu a dělat milion dalších věcí (třeba jsi plánovala cvičit, co?) ale raději píšu a víte co u toho poslouchám? Šestihodinové video hry na klavír. Trochu mi to připomíná ty dny o zimních prázdninách, kdy jsem byla naprosto, no vy víte kde. Ale dneska jsem v pohodě, dokonce bych řekla, že dnešek není vůbec špatnej, teda jo pondělí, začátek totálně šílenýho týdne ve škole, ale stejně... Jsem unavená, otrávená ze školy, ale stejně se cítím fajn. Zmatek!

Píšete klukovi první? Včera dlouho nepsal, tak jsem si dala limit, jestli do osmi nenapíše, píšu já... Pak jsem to zkrátila do třičtvrtě, dopisovala jsem ještě úkol a najednou 19:47 mi cinkla zpráva, napsal. Takže jsem naštěstí první psát nemusela :D

Včera mi bylo večer fakt špatně, rozbolela mě hlava a fakt jsem potřebovala spát. Ale copak můžu spát, když si můžu psát a volat s ním? Spánek jde prostě stranou. Jen si říkám, jak dlouho budu schopná to ještě takhle vydržet. Spát jsem šla o půl druhý a dneska jsem ve škole standartně usínala.


Doma jsem hledala mobil, nakonec byl v bundě, klasika. A víte co? Už tam na mě čekala zpráva: Krásný den, Kristýnko. Určitě si mě dokážete představit, úsměv od ucha k uchu a hned jsem odepisovala... Je milej, nikdy se ke mně nikdo takhle nechoval... Kdyby tady nebyla jeho holka, byla bych nejšťastnější na světě, fakt. Teďka to zní, že ji nesnáším, ale není to tak. Vůbec ji neznám, ale co ji potkávám, příde mi, že je fakt milá. Možná si to ani neuvědomuje, jaký má štěstí...
Přeju všem krásný víkend.
Ozvu se nejspíš v pondělí :)

Středa, která nedopadla jak měla.

13. ledna 2016 v 16:46 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, fakt jsem si přála, aby byl první článek po mém návratu optimistický a plný radosti, ale opět to dopadlo tak, že se potřebuju vypsat z toho co mě rozesmutnilo, než že by mi udělalo radost.
Určitě se vám to někdy stalo, jste plné dobré nálady a najednou bum a nemáte chuť vůbec na nic, jen chcete být prostě samy. (Nevím, jestli mám psát i nebo y, protože nechci diskriminovat kluky, ale počítám s tím, že todle nečtou. A jestli ano moc se omlouvám :D)

Dnešek pro mě začal fakt bezvadně. Šla jsem po strašně dlouhé době spát před půlnocí, takže jsem se probudila dokonce sama od sebe v 6:30 plná energie. Měla jsem ještě čas, takže jsem psala článek o mém roce 2015, plánuju ho zveřejnit co nejdřív, ale ještě jsem ho nedopsala :) Písemku z chemie jsem napsala, na to jak byla těžká, celkem dobře. Zvládla jsem i poslech a čtení v angličtině, nevyzkoušel mě v češtině, dvě jedničky z bižule... Prostě jsem měla ze sebe radost, jak to všechno zvládám a taky, že už je ta nejhorší část týdne za mnou. Na obědě s holkama jsme si super popovídaly.

Ale po návratu do školy jsem u skříněk naneštěstí potkala JEHO. Normálně bych měla radost, ale byl tam se svojí holkou. Myslela jsem, že si mě ani nevšimne, ale otočil se. No a nakonec pozdravil, sice tichounce, ale aspoň že tak. Jen tak pro ujasnění, jeho holka vůbec neví, že si spolu píšem, voláme a tak.... Vlastně vůbec neví, že existuju. Uvědomuju si, že vy o něm nevíte vůbec nic, takže se teďka možná neorientujete... Někdy vám to vysvětlím, slibuju!

Od tý doby klesla moje nálada hluboko pod nulu. Když ji chytil za ruku... Nechci aby to vyznělo nějak super dramaticky, ale opravdu to bolelo. Je to zvláštní. Já vím, že spolu chodí, ale ve chvílích, kdy si třeba voláme, na to úplně zapomínám... O to větší šok to je, když je spolu vidím.

Upřímně? Chtělo se mi vlízt si pod deku, pustit si smutný písničky a jen brečet a přemýšlet o tom, jak by to bylo všechno úžasný, kdyby neměl holku. Ale musela jsem se tvářit, jako že se nic neděje, protože i když mám ve škole fajn holky, nejsou to prostě ty kamarádky, kterým bych mohla říct, jak mě todle dokáže rozesmutnit.... Takže jsem se snažila nějak se vzpamatovat a šla na svou "milovanou" němčinu (ve skutečnosti můj nejneoblíbenější předmět). Naštěstí jsme měly potom tělák a šly jsme hrát ping pong. A tam byla taková sranda, že ani nešlo se nesmát!

A víte co? Teď jsem přišla domů, udělala si kafe a jídlo a rovnou šla psát... Ve skutečnosti jsem tendle článek napala už v němčině jenže bohužel jen v hlavě... Já vím, že vám to asi přijde jako blbost a že moc vyvádím kvůli maličkosti. Ale je to prostě tak, i takovádle malá věc mi dokáže pokazit náladu a možná i celý den, jak to tak vidím :)
Tak snad jsem vás moc nenudila. A jestli ano tak se omlouvám, ale chodím se sem prostě vypsat.
Mějte se krásně :)

I am back!

11. ledna 2016 v 20:33 | christine |  Ostatní
Ahoj, právě teď dělám něco, co jsem si nemyslela, že vůbec někdy ještě udělám.... A to znovu píšu sem. Nějak podobně jsem začínala minulý článek, ale to jsem se loučila, teď vás tady vítám. Psaní článků mi chybělo, víc než jsem si myslela. Hlavně v posledních měsících jsem začala přemýšlet o založení nového blogu, ale neměla jsem vymyšlený název, udělaný design a to mě dost odrazovalo. A teď mě u večeře úplně spontánně napadlo zprovoznit znovu tendle blog. Bude to něco úplně jiného, už neplánuju psát o módě, nebo kosmetice, mám v plánu spíš deníčkové články a celkově se asi víc dozvíte, co se mi honí hlavou. Teďka jsem vás možná trochu odradila, nedivím se vám :D
Jak budu psát často nevím a neplánuju to nějak řešit... Už žádné přednastavování článků měsíce dopředu, když budu mít náladu tak napíšu a momentálně mám pocit, že bych mohla psát pořád...

CO SE MI V ŽIVOTĚ ZMĚNILO?
Tak už je mi sedmnáct, jsem ve druháku a připadám si fakt stará. Je to děs jak to všechno strašně rychle běží. Konečně mám svůj noťas a i díky tomu zase začínám psát.
A jedna věc o které uslyšíte asi často, protože se z toho potřebuju vypsat a vlastně pomalu ani na nic jiného nemyslím je to, že jsem zamilovaná. Úplně. Totálně. Blláznivě. Jestli jste si teďka řekli "Jé to je hezký!" tak není! Věřte mi že ne, protože ON má holku a... No a už asi chápete. Nebo vlastně ne, nevíte vůbec nic a já vám to napíšu. Uslyšíte o něm ještě tolik, že ho budete nesnášet. Ale to nevadí, protože já ho mám ráda!
Co se týká přátel tak tam je myslím všechno při starém. Vlastně ne, víc jsem se sblížila s jednou kamarádkou a pořád si strašně moc rozumím s jinou. Na nové škole jsem potkala nové holky, ale uvědomila jsem si, že lepší kamarádky než jsou ty ze základky nenajdu. A vlastně ani nepotřebuju najít, protože ony dvě jsou nejlepší. I když se říká, že přátelství ze základky nejsou většinou trvalá, tak já jsem své nejlepší kamarádky našla právě tam.
A já se s váma loučím, místo abych hrála na flétnu, jsem psala článek. Takže je docela dobře možné, že je to článek poslední, protože mě zítra učitel zabije.
Mějte se krásně.
Kdyžtak napíšu ze záhrobí :)
P.S. Rozhodla jsem se, že staré články mazat nebudu... Jsou to sice hrozné kraviny, ale dřív jsem tomu věnovala hodně času a úsilí, takže se mi to teďka mazat nechce.