Jsem šťastná.

13. září 2017 v 23:27
Vždycky jsem neměla ráda, když někdo skončil s blogem a ani se nerozloučil... A teď jsem si na svůj blog vzpomněla a dostala jsem chuť napsat asi úplně poslední článek.
Za tu dobu se toho změnilo strašně moc... Vlastně teďka žiju život, jaký jsem si v době, když jsem blog psala, strašně přála. A to je strašně krásný, ale zároveň je mi ze sebe smutno, když si ty staré články čtu.
Jsem ve čtvrťáku a zatím je to boj, rozhodla jsem se zkusit medicínu a maturita s biologie a chemie není zrovna jednoduchá volba. Ale zatím to zvládám, nehroutím se, jak bych to dřív dělala, protože všechno neumím na 120%
Jsem více sebevědomá. Věřím si tak jak ještě nikdy. Přestala jsem se malovat, nosím věci na kterých bych dřív neměla odvahu, nebojím se tolik říct svůj názor.
Potkala jsem člověka, kterého miluju. Jsme spolu teď už skoro rok a nikdy jsem si nedokázala představit, že bych něco takového zažívala. Snila jsem o tom, že se na mě bude někdo takhle dívat, že mě jen tak pohladí po tváři a řekně, mi že jsem krásná, že mi bude naslouchat, snažit se mi porozumět a bude mě MILOVAT.
Není to černobílé, ale to nikdy není. Hádáme se, diskutujeme, někdy se navzájem nedokážem pochopit. Ale snažíme se co to jde a víme, že to chceme. Že chceme být s tím druhým celý život. A když to nevyjde? Nevadí. Ale v tudle chvíli si myslím, že ano. Myslím si, že jsem potkala člověka se kterým chci žít, vzít si ho a mít s ním děti. Neříkejte mi, že je to naivní, možná je, ale já to tak chci.
A co KLUK? Jsme pořád v kontaktu, píšeme si, občas se vidíme. Ale už to není jako dřív. Už vím, že bychom spolu nemohli být, nefungovalo by to. Rozešel se se svojí přítelkyní. To mě trochu vzalo, on pro mě vždycky bude první kluk do kterého jsem byla opravdu zamilovaná a teď přišla doba, kdy jsem se o něj opravdu mohla snažit. Ale už nechci. Už jsem někde dál. Možná s ním jednoho dne kontakt ukončím úplně, zatím ale ne, jsme kamarádi a tak to teď má být. Řekla jsem mu o tom. Jak moc jsem ho měla ráda, ale to už je taky dávno.
Je toho tolik, co se v mém životě změnilo. A jsem za to ráda.
Děkuju.
Že jste tady byli, že jsem se sem mohla chodit vypsat a vyplakat.
Mějte se krásně.
 

BŘEZEN 2016

16. dubna 2016 v 17:19 | christine |  Jak jde čas
Ahoj, já vím, já vím, jsem fakt děsná a sama na sebe jsem naštvaná, že jsem tak dlouho nenapsala článek. Strašně ráda, bych vám řekla, že jsem byla naprosto časově vytížená a že jsem prostě nestíhala něco napsat. Ale pravda je to, že jsem neměla zrovna nejlepší období a na psaní článků nebyla absolutně nálada. Tendle týden je ale naprosto skvělý a jsem neuvěřitelně dobře naladěná, možná je to i tím, že jsem furt venku, takže na nějaké smutnění není ani moc čas. Ale dneska jsem se rozhodla konečně napsat článek a i když je to hodně opožděné popíšu vám svůj BŘEZEN.


STALO SE:
1. Byla jsem taky na školním koncertě, některé z vás co četly starší články už asi ví, že to pro mě bylo psychicky celkem náročné, ale o tom tady psát nechci, pokud vás to zajímá článek je ZDE. Kažopádně co se týká koncertu samotného, tak některé písničky/skladby byly naprosto úžasné a chvilkama jsem si fakt přála, aby tam tak zpívali pořád a nepřestávali. Je fakt, že koncert byl opravdu dlouhý a já jsem se pak už těšila domů, ale stálo to za to.

2. Byla jsem se taky společně se svýma sestrama fotografovat. Už jsem v nějakém článku psala, že jsem z toho měla opravdu strach, ale nakonec mě to moc bavilo. Výsledné fotky jsem zatím neviděla, ale ukazovala nám pár ještě neupravených a líbily se mi. Fakt teďka přemýšlím o tom, že bych si někdy v budoucnu chtěla zaříídit focení jen pro sebe...

3. Se školou jsme byli na přednášce paní Bezdíčkové, která přežila pobyt v několika koncentračních táborech včetně Osvětimi. Musím říct, že jsem za možnost se s někým takovým setkat opravdu vděčná a přijde mi od ní úžasné, že dokáže o svém utrpení mluvit. Jestli budete mít někdy možnost jít na její přednášku, určitě ji nepropásněte je to opravdu silný zážitek!

4. O Velikonoční neděli jsme s rodinou jeli na výlet, musím říct, že na to vzpomínám moc ráda. Užili jsme si to a byla bezvadná atmosféra. I když je to asi neobvyklé, ale čím jsem straší tím víc si tědle společných zážitků vážím!

5. Tendle rok jsem se rozhodla se na Velikonoce vykašlat a proto jsem s kamarádkou v pondělí dopoledne vyrazila na výlet, nakonec jsme si ho prodloužily o něco víc než jsme plánovaly, ale bylo to strašně fajn. Rozhodně jich musíme začít podnikat víc!


KNIHA:
Kořistí v Kaddáfého harému
Na fotkách můžete vidět knížku Všem klukům které jsem milovala, není špatná, ale nic vám podle mě nedá. Prostě jeden z mnoha zamilovaných románků, kterých jsem už přečetla opravdu hodně, ale furt na ně mám někdy náladu. Takže ji nezavrhuju, ale nějaké nadšení se také nekonalo.
Naopak kniha, která mě dost zasáhla je podle skutečné událost a jmenuje se Kořistí v Kaddáfího harému. Podle názvu už asi víte o čem je, první část je opravdu silný příběh jedné dívky a část druhá je věnovaná různým příběhům a taky trochu odhaluje způsob Kaddáfího politiky. Musím říct, že Annick Cojean, novinářku, která ji napsala a sesbírala všechny příběhy a informace opravdu obdivuji a rozhodně vám doporučuji si knihu přečíst.

FILM:
S kamarádkama jsem byla v kině na Alianci. Už jsem četla knihu, takže mě překvapilo, jak příběh změnili, ale to by mi až tak nevadilo. Naopak co mě už trochu rozčilovalo bylo, jak hodně to bylo nereálné. Jasně, je to jiný svět a oni se to tam asi snažili ukázat, ale pro mě to prostě bylo až moc. Možná kdyby to bylo všechno o něco jednodušší byl by film víc přesvědčivý. Nevím, jestli mi úplně rozumíte, co tím chci říct, ale snad ano. Celkově mě i knížka Aliance trochu zklamala, takže jsem ani od filmu nečekala nic extra. Nechci zas říct, že je to propadák, na druhou část nejspíš půjdu do kina taky, protože myslím, že právě tam si různé efekty a celkově ten jiný svět užijete díky velké obrazovce lépe...

JAK SE MÁTE VY?

VIDĚLY JSTE ALIANCI?


Before I die

23. března 2016 v 6:24 | christine |  Přemýšlím
Ahojte, rozhodla jsem se napsat článek, který už jsem viděla na ostatních blozích, ale opravdu se mi zalíbil. A to BEFORE I DIE. Rozhodla jsem se pojmout to trochu méně vážně, samozřejmě bych hlavně chtěla mít krásnou s zdravou rodinu, práci, která mě bude bavit, krásnej byt/dům... Ale to jsou takové věci, které si přejeme skoro všichni, dneska vám ukážu drobnosti, bez kterých bych svůj život mohla prožít, ale nezlobila bych se, kdyby mě v životě potkala...

Když jsem byla malá, jeden z mých největších snů bylo umět jezdit na koni. Teď už po tom až tak netoužím, ale chtěla bych splnit sen té malé holčičce, kterou jsem byla. Když si jen vzpomenu kolik různých knížek o koních jsem přečetla... Teď už jsem na ně tak trochu alergická, ale jeden čas jsem nečetla skoro nic jiného.

Navštívit Ameriku je jeden z mých největších cestovatelských snů. Chtěla bych vidět nejen nápis Hollywood, sochu svobody, ale třeba i Yellowstonský park a určitě bych našla ještě plno dalších míst. Takže Ameriko, těš se!

Prostě miluju vodopády, mohla bych se na ně dívat pořád. Teď si uvědomuju, že jsem to mohla zahrnout do předešlého bodu, ale rozhodla jsem se to dát zvlášť, protože vodopádů bych chtěla navšívit rozhodně víc.

Jednoho dne pro někoho udělám jako překvapení narozeninovou oslavu. Vím jak by to mně samotné udělalo radost, takže proč to nevyužít. Podle mě to potěší víc jak nějaké drahé dárky...

Dobře no, tak bez tohodle bych asi přežila, ale proč to nezkusit. Samozřejmě někomu kdo si to pořádně zaslouží a pak odkráčet na vysokých podptatcích jako královna :D

Jednou už jsme něco takového podnikli, ale měli jsme málo balónků, takže to rozhodně musím zažít znovu a mít pořádnou zásobu. A teď mě napadá, že zrovna todle není až tak nesplnitelné, takže to připisuju na seznam toho, co chci zažít todle léto!

Popravdě řečeno o tomdle jsem už přemýšlela tento rok, ale odradilo mě startovné a taky nevím jestli by mě rodiče pustili. Ale jednou se toho zúčastním!

Jestli něco miluju tak jsou to východ nebo západ slunce a moře. Strašně ráda vzpomínám na dovolenou u moře, kde jsem byla před dvěma rokama, kde jsem něco takového zažila. Ale vstali jsme jen jednou a to poslední den, doteď mě to mrzí, že jsem nešla vícekrát.

Miluju hvězdy a celkově jsem si teďka zamilovala tmu, dřív jsem se v ní bála a teď mě spíš uklidňuje. Minulé léto jsme s kamarádkou spaly u nás na zahradě ve stanu a vylezly jsme si před něj, lehly si na trávu a pozorovaly noční oblohu. Jo asi po půl hodině jsme hodně rychle zalezly zpátky, protože tam běžela myš, ale stejně to má svoje kouzlo.

Letadlem jsem letěla jen dvakrát a musím říct, že svého prvního letu jsem se opravdu bála, ale nakonec to nebylo vůbec tak hrozné jak jsem si myslela a po vzlétnutí jsem už strach neměla. Každopádně heelikoptéra musí být zase něco úplně jiného a kdyby mi let v ní někdo nabídl určitě bych se nebránila.

Co byste chtěly zažít vy?

 


Týden v kostce: dobrá nálada, nákupy a fotografování

19. března 2016 v 13:25 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, nejdřív vám chci strašně moc poděkovat za komentáře u minulého článku, ani nevíte jak moc velkou radost mi udělaly. Pořád nevím, jestli ho nemám smazat, protože je na mě až moc otevřený, ale asi ho tady nechám. Musím říct, že jsem strašně vděčná za lidi co mám kolem sebe, protože bez nich bych všechno zvládala o hodně hůř. Takže vám tímto moc děkuju, i když většina z vás si todle nepřečte. Ten článek jsem psala, když jsem byla opravdu hodně smutná, ale celkově byl tendle týden moc fajn. No s KLUKEM se to vrací do starých kolejí, uvědomuju si, že je to špatně, ale... Nemám odvahu něco udělat, bojím se o něj přijít, na to je pro mě moc důležitý. Ale pryč od NĚJ! Dneska vám zase popovídám, jak jsem se měla v uplynulém týdnu. Další článek už mám připravený a pozor konečně to nebude deníček! :D


Měla jsem v pondělí na desátou, řeknu vám, kdyby to takhle bylo častěji, vůbec bych se nezlobila. Sice jsem o moc déle nespala a místo toho jsem asi hodinu smažila palačinky, ale stejně to bylo hezký ráno. Příde mi, že když ráno nemusím tolik spěchat a v pohodě stíhám je ten den hnedka lepší. Vzala jsem palačinky i holkám do školy a rovnou nasmažila i pro ségry, takže mi to chvilku trvalo, každopádně radost jsem jim udělala a to je hlavní :) Odpoledne jsem si pak ještě byla koupit bundu na běhání a pak už jsem s kamarádkama vyrazila na ten koncert, o kterém jsem se zmiňovala v minulém článku. Kdyby tam nebyl KLUK tak bych si ho vlastně moc užila, bylo to opravdu pěkné, i když je fakt že udržet dvě hodiny pozornost mi dělá celkem problém :D

V úterý jsem měla klasicky flétnu, poslední týdny mi to vůbec nejde, ale tentokrát jsem byla sama se sebou fakt spokojená. A ve středu jsme s mamkou vyrazily koupit mi ještě sportovní legíny. Jsem teď už fakt úplně vybavená, ale furt jsem se ještě úplně nezbavila toho kašle, takže se bojím začít zase s běháním, aby se mi to nevrátilo.

No a čtvrtek byl fakt bezvadnej. Odpoledne jsem vyrazila s kamarádkou ven, šly jsme do naší oblíbené kavárny na naprosto úžasnej dort a pak jsme se ještě šly podívat po obchodech. Jen tak mimochodem pořídila jsem si super svetr za 140 Kč a to původně stál 700 :D Bylo to fakt super, i když nad nějakejma našema vtípkama byste asi kroutily hlavou. A naprosto oprávněně :D :D

A pátek tak to byl pro mě celkem dost plný den. Po škole jsem si šla ještě sednout s kamarádkou do kavárny, známe se necelé dva roky a i když to v prváku nebylo špatné, tak teďka si rozumíme o dost víc. Potom už jsem měla sraz s mamkou a ségrama a vyrazily jsme k fotografce. Mamka už má delší dobu v hlavě, že by chtěla nějaké zajímavé fotky, já jsem se toho teda opravdu bála. Ale nakonec jsem zjistila, že to vůbec není špatný. Fotografka byla opravdu milá a já si to nakonec i užívala. Dokonce jsem se fotila i sama bez sester a i když jsem ještě neviděla finální výsledek, tak fotky úplně špatný nebyly. Pak pro nás přijel taťka a vyrazili jsme navštívit babičku s dědou.

Zjistila jsem, že mám o dost lepší náladu, když je krásně. Funguje to na mě úplně neuvěřitelně. Celkově jsem si tendle týden užila, fakt nemám ráda ty dny, kdy jen přijdu ze školy, zůstanu doma a zase se učím na další den. Každopádně teď to bude zase horší, protože učitelé nám teďka dali chvíli pokoj, ale už máme zas naplánováno asi milion písemek, takže se do toho budu muset zase pustit.

No nic já se loučím, jdu se učit biologii a odpoledne se chystám s holkama do kina.
Užívejte víkend :)

Co máte v plánu na neděli?


Už nemůžu!

14. března 2016 v 22:13 | christine
Zmatená. Ztracená. Zrazená.

Vím, že bych ho měla nechat jít, měla bych mu všechno říct a ukončit to. Říct mu, že mu děkuju za to, že mi změnil život v mnoha věcech k lepšímu i když do něj zanesl i ohromnou spoustu bolesti, slz a smutku.

Díky němu jsem se přestala tak moc stresovat ze školy, dokázal to on a ne moji rodiče a kamarádky které se o to tak snažily.

Díky němu jsem si chvilkama připadala výjimečná a konečně jsem si připadala sama se sebou spokojená.

Když si vzpomenu na to jak mě objal a jen mi zašeptal že mi to sluší, na to jak se vždycky usmál, když jsem šla na sraz s ním a on seděl v autě a čekal na mě, na to jak jsem se tolikrát usmívala do mobilu, když mi napsal že mě má rád, váží si mě, na to jak jsem potichu poslouchala jak mi přeje do telefonu na dobrou noc a nezapomene zmínit že mě má moc rád a že mi to slušelo.

Začala jsem díky němu víc poslouchat hudbu, dívat se na fotbal, kupu seriálu, nosit sukně, plést si copánky a asi bych těch změn našla o dost víc. Ale možná je ani nechci všechny vypsat, někde uvnitř se stydím za to, že jsem se nechala od někoho tak moc ovlivnit.

Teď po delší době zase cítím, že už dál nemůžu. Bylo to tak strašně náročné sledovat ho jak na koncertě sedí vedle ní, objímá ji, opírá si o ni hlavu, chytá ji za ruku, dává jí pusu. Měla jsem na to všechno krásný výhled, protože si sedli jen asi dvě řady před nás. Ne, nemyslela jsem si, že to bude až tak bolet, že si budu až tak moc strašně přát být na jejím místě.

Ale já už prostě nemůžu, nevydržím to, nechci todle dál prožívat!!!! A stejně někde uvnitř sebe vím, že až napíše, odepíšu mu a budu zase dělat jako nic, držet v sobě tolik pocitů a snažit se je potlačit. Vím to a nesnáším se za to, ale bojím se. Strašně se bojím něco udělat. Protože vím, že když mu to řeknu bude konec.

Není ten typ co by se mi vysmál. Byl by určitě strašně milý, jak to dokáže jen on ale ztratila bych ho. Už bychom se nemohli bavit, když bychom oba věděli, že v sobě potlačuju takové city, už je to tak těžký, když to vím já!

Končím, možná tendle článek zítra smažu a třeba si ho ani nikdo nepřečte. Ale teď ho zveřejním. Píšu ho v tom rozpoležení, kdy bych to dělat neměla. Nemám rozmyšlené jestli se vám až takhle chci otevřít. Pláču, ale stejně to nepomáhá.

Už prostě nechci!

Týden v kostce: nemoc, brigáda a hysterka

12. března 2016 v 22:29 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, už se taky tak těšíte na jaro? Já úplně strašně, strašně moc... Nějak mi teď fakt začalo chybět sluníčko.
Tento týden byl pro mě takový zlváštní, nevím co se stalo, ale psali jsme jen dvě písemky a celkově byl ve škole celkem klídek a to je fakt hodně divný! Jen čekám, kdy si zase všichni učitelé vzpomenou a nahlásí nám písemky všichni najednou, protože to je prostě klasika.

Momentálně se snažím dostat se z pořádného nachlazení a opravdu mi není dobře. Nejhorší ale je, že si za to můžu sama a fakt mě to štve. V pondělí jsem byla totiž běhat a málo se oblíkla, takže mě hned začalo bolet v krku. Asi by to bylo v pohodě, ale ve středu jsem šla běhat znovu, i když jsem věděla, že je to blbost. Ale prostě jsem měla fakt chuť běžet.... Díky tomu jsem ve čtvrtek ve škole fakt trpěla, cítila jsem se blbě, byla jsem strašně moc unavená. No fakt jsem si myslela, že tam těch sedm hodin nevydržím. Hned jak jsem přišla domů šla jsem si na dvě hodiny lehnout a usla jsem opravdu hodně tvrdě. Taky jste vždycky tak zmatené, když se probudíte? Já když jdu spát odpoledne, tak mi pak vždycky trvá než se zorientuju :D

Ve středu jsem měla jen čtyři hodiny, protože zbytek nám odpadl, rozhodla jsem se volné odpoledne využít a něco upéct. Nakonec jsem po dlouhém rozhodování udělala kokosovou buchtu. A pozor! Barák jsem nepodpálila a dokonce mi ji všichni chválili :D Celkem mě to chytlo a chystám se co nejdřív vyzkoušet něco dalšího :D

V posledních dnech taky přemýšlím, že bych si zařídila brigádu na duben, květen a červen. Mám pocit, že mám teď nějak víc volného času a to mě vede k tomu, že ho trávím víc na noťasu nebo mobilu, takže i kvůli tomu o nějaké brigádě přemýšlím... Jsem fakt děsná, měla bych se jít zeptat do jednoho obchodu, protože vím, že tam někoho shánějí, ale jsem strašnej srabík a nerada jednám s cizíma lidma, takže to furt odkládám. Ale v pondělí tam fakt zajdu! Slibuju!

Taky jsem na sebe naštvaná, protože jsem zjistila, že jsem na KLUKOVI závislejší než jsem si myslela. Ve čtvrtek jsme si totiž psali a on mi psal, že si dneska nebudem volat, protože je opravdu unavenej, ale že další den mi zavolá. No a v pátek mi ani nenapsal. Bože, byla jsem z toho fakt špatná, dokonce jsem byla kvůli němu i dlouho vzhůru... No někdy kolem jedný jsem si řekla, že to nemá cenu a přiznám se vám, že jsem kvůli tomu i brečela. Bylo to fakt zvláštní, protože se stává fakt málokdy, že bychom si za den nenapsali ani jednu zprávu a vlastně si i skoro každý den voláme.... Jsem fakt děsná, protože jsem si rovnou začala říkat, že už na mě kašle a i jsem přemýšlela, jestli se nemohl kvůli něčemu naštvat. Každopádně to byla samozřejmě blbost, v sobotu se za mnou na chvíli stavil a říkal mi, že byl až do noci někde s děckama z výměnného pobytu, co u něj teď jsou a když přijel domů, že šel hned spát, protože další den ho čekaly testy. Takže záhada vysvětlena a já jsem byla opět zase jen zbytečně hysterická :D

Pomalu začínám usínat takže článek asi raději ukončím, i když spát se ještě rozhodně nechystám... Přeju vám krásnou neděli a ať dobře vykročíte do nového týdne.

Pohodový víkend: rodina, narozeniny a splněný úkol

8. března 2016 v 6:32 | christine |  Milý deníčku
Ahoj, mám fakt problém začínat články a jak jsem si všimla i na jiných blogách, nejsem jediná, která se s tím trápí :D No co bych vám řekla? Ve stručnosti, bude to zase deníček, jako vlastně většina mých článků :D


Jak jste si užily víkend? Já parádně! Nevím proč, ale neměla jsem minulý týden moc dobrou náladu. Ani jsem k tomu neměla důvod, ale nějak jsem se prostě necítila dobře. Zlepšilo se to už v noci ze čtvrtka na pátek, kdy jsem si přes hodinu volala s KLUKEM a bylo to strašně super :) V pátek odpoledne u mě pak byly kamarádky, máme takovou tradici, že se každý pátek scházíme, takže to bylo jako vždycky fajn.

V sobotu jsem vstávala opravdu pozdě a odpoledne jsem pak strávila s rodinou, šli jsme se projít a po dlouhé době to zas bylo všechno super, popovídali jsme si a cítila jsem se s nima fakt dobře. Poslední dobou spolu moc času netrávíme a tím víc si chvíle s nima, když se zrovna nehádáme, užívám.... Pak jsem si šla ještě sama zaběhat a tentokrát jsem si to fakt užila a fakt si u toho tak nějak duševně odpočinula. Teď bych klidně vyběhla znova, ale je už celkem pozdě, takže si budu muset nechat zajít chuť. Večer jsem se nějak sekla u chemie, myslela jsem, že to budu mít hned hotový a najednou za mnou přišla mamka, že je půl dvanáctý tak ať už jdu spát. No k spánku jsem se dostala až v jednu, protože jsem si ještě četla a pak volala s KLUKEM, zase :D

No a neděle byla opět moc hezká. Dopoledne jsem si ještě dodělávala věci do školy, myslela jsem, že nic nemám a nakonec jsem u toho zase zůstala několik hodin... A potom jsem přáli mamce k narozeninám a taťka udělal slavnostní oběd. Ten den jsem snědla tak strašně moc jídla, že se fakt divím, že pořád ještě projdu dveřma :D Odpoledne jsme jeli k babičce, kde to bylo fajn, mamka zase chytla takovou bláznivou náladu, takže jsme tam blbly jak dvě malý holky. Pak se mi všichni smáli, protože se mě mamka ptala, jaký mám heslo na mobil a já jí to řekla... Dívala se na nějaký fotky, co jsem jí předtím ukazovala a já si najednou uvědomila, že tam mám vyscreenovaný zprávy od KLUKA, tak jsem se úplně zděsila a vzala jse jí ho.

A pozor v neděli jsem si taky změnila profilovku na facebooku. Já vím, že vám to přijde jako blbost (a taky že je), ale chystám se k tomu už asi rok a furt jsem se k tomu nedokopala. Takže jsem se naštvala a prostě si ji změnila, bože fakt to nesnáším. A víte co je sranda? Že mi s výběrem a úpravou fotky pomáhala mamka, která facebook fakt nesnáší. Ale úkol splněn a já mám snad zas na dva roky pokoj :D

No jak vidíte, víkend jsem si užila. Konečně jsem se s rodinou jen nehádala, ale strávili jsme společně krásné dva dny. Článek píšu v neděli večer, ale zveřejním ho asi později. Každopádně vám teď můžu říct, že jsem plná energie a těším se na nový týden. Takhle bych se chtěla cítit po každém víkendu...

JAK JSTE SI UŽILY VÍKEND VY?


Kam dál